Spia. Dnes išli domov ruka v ruke, Inka padajúc každých pätnásť krokov, ako sa dychtivo snažila držať krok s Agátkou.
Na nedávnom matersko-ozdravujúcom pobyte u Lucie a Sama sme spolu premýšľali o tom, že odkedy je v našich rodinách viac než jedno dieťa, je ťažké byť vždy rešpektujúcim a pokojným rodičom. Niekedy v mene záchrany zdravia, inokedy z nedostatku síl a ešte inokedy, pretože to odrazu nefunguje!
Ale ešte silnejšie je toto: Že nižšia miera pozornosti, občas aj trpezlivosti a ochrany je práve tým darom, ktoré dostávajú deti vo viacpočetnej rodine. Premýšľam o tom denne. Čo si o tom myslíte vy?
Ja keď vidm tie naše dve dievky, ďakujem za to, že jedna má tú druhú a tá druhá tú prvú.
Sleeping, the two of them. They got home holding hands today. Ina kept falling over as she tried to keep up with Agátka.
It is so dear to have both of them. Recently, we visited Lucia and Samo, my nest of parental energy and hope. We agreed on a growing incapability of always-being-respectful-and-patient since there's been more than one child per family. Sometimes because of the need to act quickly, other times because of the lacking energy and then also when it doesn't seem to work anymore! All those things that worked so nicely with the only child...
However, isn't the attention spread out wider and the lower level of protection and help exactly the gift parents give their children in a "larger" family? What do you think? How is it with you and your children?
jo!chudáčci prvorození!že nemají sourozence!je to krása. máme 3 a 1 a tak pěkně si hrají(samozřejmě i zlobí), ale je to taková krása jak jeden miluje druhého a naopak:)
OdpovedaťOdstrániťVdaka za koment, Zuzka! To je super, ze to tak mate aj vy. :)
OdpovedaťOdstrániťS tou pozorností a ochranou souhlasím. Nevím, do jaké míry je to dáno povahou, ale naše Sára jakožto druhorozená je taková drsnější, otrkanější, samostatnější než byl Šimon. A když se narodila, musím říct, že i pro mě bylo dost těžké uvědomění, že na Šimona nemám už tolik času jako dřív. Jsem ale moc ráda, že jsou dva. Občas je to na palici, ale pak ty chvilky, když je vidím, jak pěkně spolu-žijí, mi vhánějí slzy do očí.
OdpovedaťOdstrániťTo hej. Aj u mna sa strieda dojatie aj smutok. Myslim, ze u nas naopak bola starsia Agatka intenzivnejsia. Ale je pre mna tazke to posudit takto spatne. Po Inkinom narodeni sa mi zdalo, ze su obidve rovnake, ale cim dalej, tym su odlisnejsie. Ktovie ako je to s tou vrodenou povahou/tabula rasa
OdstrániťMně je kolikrát tak smutno při pohledu na tu naši - zatím - jedinou dcerku, jak sama bloumá, když zrovna nemám čas být s ní víc aktivně... A sice mám strach z toho, jak to pak budu zvládat se dvěma, ale stejně mi přijde skvělý, že budou mít sebe navzájem!
OdpovedaťOdstrániťPodla pomalovaneho bruska si myslim, ze to bude krasne pre obe deti!
Odstrániť