Ruky-nohy / Hands-Feet

"Pro ženy je ostatně vyšetřování pohmatem velice uklidňující. Když jim navíc ukážu, jak na sebe mohou sáhnout - že když je zrovna tady tlačí, nebolí je žlučník, ale zrovna se jim o stěnu břišní opírá miminko kolenem. A když je naučím jak jeho koleno nahmatat, sžívají se s těhotěnstvím mnohem přirozeněji. Na břicho nechávám sahat i tatínkům. Ne každý má zájem, některý muž se bojí... Odcizili sme se přírodě bohužel až tak, že se sami na sebe bojíem sáhnout..."
Ivana Kőnigsmarková v knihe Hovory s porodní bábou

Vnáram si ruky do samej seba cítiac ten malý život. Nôžky a chrbátik, pohyby aj pokoj. Ktovie, či to ešte niekedy zažijem? 

Jedna z mojich najdrahších, s týmto citátom som čakala dlhšie, majúc v mysli a srdci Tvoje, vaše dieťatko. Myslím naň aj teraz a na všetky Tvoje kroky, ktoré ho hojdali a Tvoj smiech, ktorý ho tešil. Hoci krátko, žilo práve Tebou, Tvojimi dotykmi a Tvojou prítomnosťou.


"The palpation of the abdomen during pregnancy is calming to the woman. Especially after I show them how to palpate themselves - teaching them it is not their gall-bladder aching but the baby leaning on their abdominal wall right now, for example. And when I show them how to feel and recognize the baby's knee, they become connected to their pregnancy more naturally. I also let the fathers palpate their partner's abdomen. Not all of them are interested, some of them are afraid... We have disconnected ourselves from the nature so much, that we fear to touch ourselves..."
quote by Ivana Kőnigsmarková in the book Hovory s porodní bábou (Talks with the midwife)

My hands sink into my own belly feeling the tiny life. Legs and back, movement and piece. Who knows if this will come again?

Na pár týždňov budeme mať zamestnané ruky nosením iného malého života. Ale pozerajúc na ňu, nosila by som ju až po koniec sveta. So sadrou na nohe a so smiechom v tvári. Spánok je ťažší... Ani som si doteraz neuvedomila, čo všetko už za normálnych okolností vie. Zliezť sama zo stoličky, chodiť, vyliezť k umývadlu, stáť pri stole a sama jesť, vyliezť na posteľ. O pár týždňov sa to vráti.

There is another little life to be carried now though. Although, look at her - I would carry her to the edge of the World. A broken leg, no broken smile. Sleeping is harder... It all gives us a chance to remember how many things she can normally do on her own - get down from a chair, walk, stand, climb furniture and bed. It will come back in a few weeks.